Jdi na obsah Jdi na menu

Moje začátky aneb jak ke mně německý ovčák přišel 

 

Od mala jsem chtěla mít doma psa, ale znáte to, rodiče této touze příliš nakloněni nebyli a mít v bytě velkého psa nepřicházelo v úvahu. Když mi bylo 13 let přivezl taťka z práce krásnou asi 4 měsíční fenku, která dostala jméno Lady, že jí někdo vyhodil a přivezli mu jí, na hlídání objektu v noci. Jenže ouha, kdo se o ní bude starat o víkendu??? Tak jsme měli poprvé doma psa a to na celý víkend, když o tom tak přemýšlím, musela si hodně špatného zažít, protože jsme se od té doby dosud nesetkala s tak hodným a vychovaným štěnětem (díky němuž si získala i mojí maminu, která se psů jinak bála). No, ale víkend utekl jak voda a můj vysněný německý ovčák putoval zpátky do objektu. Protože se blížily Vánoce a tím i delší volno a mé prázdniny, prosila jsem rodiče, ať si jí mohu nechat na celé svátky, že všem dokážu, že se o psa budu starat…. A tak u nás Lady strávila svoje první Vánoce jako půjčená a od té doby už nikdy vrácená. A protože když už mám toho velkého psa, tak ten přeci potřebuje výcvik, začaly jsme chodit na cvičák.
Naše začátky byly hodně krušné, Lady si mě bránila proti všem a všemu a já na ní fyzicky neměla, bála se lidí a útočila, napadala psy… Když na cvičáku zjistili, že ta praštěná holka s tou nevyzpytatelnou bezpapíračkou myslí fakt vážně, že bude cvičit, začali mi nutit jiné štěně, přeci je škoda abych se zabývala fenou, která kvůli povaze a bůh ví čemu všemu stejně nikdy nic pořádného neudělá, no nevzdala jsem to. Když jsme úspěšně složily ZM a já byla na vrcholu blaha, všichni říkali, že to je náš strop, že dál už to nepůjde… no a světe div se, šlo to. Po ZM následovala ZV1 a ZV2 pak jsme si jen do počtu nastoupily na ZPS1 a jako jediné ze všech účastníků na příšerném vyschlém terénu ve 30 stupních udělaly.
V roce 1998 jsme se přihlásily na VS mládeže a probojovaly se na MMČR, kde jsme k všeobecnému i vlastnímu údivu skončily na krásném 4. místě a dokonce máme pohárek za 3. nejlepší poslušnost. V roce 1999 jsme se opět zúčastnily MR mládeže a „obhájily“ loňské 4. místo. A to byl konec naší „vrcholové“ kariéry, protože jsem dosáhla horního věkového limitu pro možnost startu. Závodily jsme na menších soutěžích dál a mnohokrát dosáhly na stupně vítězů.
V roce 2000 jsem si jela pro své vysněné štěně s PP, i když jsem chtěla opět znakatou, bohužel se nenarodila, tak se stalo, že k nám přibyla vlkošedá Enya Bohemia Atomica. A výcvik začal nanovo. V roce 2005 jsme s Eny úspěšně splnily bodový limit pro účast na VS IPO3 v roce 2006. Bohužel na jaře měla Eny úraz krční páteře a po dohodě s veterinářem jsme vynechaly první VS a startovaly až na tom druhém, ale téměř bez předchozího treninku a podle toho to také dopadlo. Na podzim jsme opět splnily potřebný limit pro účast na VS v roce 2007, bohužel z důvodu, že se začaly v treninku opět objevovat problémy s páteří, už jsem ani přihlášky neposílala a z Eny se stal „gaučák“ (nicméně se zdá, že se v této roli konečně našla)
V roce 2008 se v chovatelské stanici Majorův háj narodily krásná štěňátka a přestože chovatelka každou fenku obracela v ruce minimálně pětkrát na žádné opět nebyly znaky a tak ke mně domů přibyla celočerná Pirra Majorův háj.
A všechno začíná znovu od začátku, jen barva mého německého ovčáka je opět jiná